Česká televize: Izraelci zmasakrovali před 60 lety palestinské vesničany. Pozůstalí stále čekají na spravedlnost

Od jedné z nejtemnějších kapitol izraelsko-arabských dějin uplynulo právě 60 let. V roce 1956 zmasakrovali izraelští pohraničníci 48 palestinských vesničanů. Pamětníci a pozůstalí z vesnice Kafr Kásim dodnes žádají spravedlnost.

29. října 1956 zaútočil Izrael proti Egyptu. Cílem přísně tajné dohody s Francií a Británií bylo oslabení egyptské armády a obsazení Suezského průplavu. Velení se ale obávalo palestinských sabotáží na izraelském území.

„Vyhlásili zákaz vycházení. Jenže někteří obyvatelé arabské vesnice Kafr Kásim o něm nevěděli. Akorát se vraceli domů, když je izraelské hlídky zastavily,“ vysvětluje izraelský historik Martin Van Creveld.

Co se stalo dál, vypráví nově otevřená panoramatická výstava. Zákaz vycházení začal platit v 17:00. Část zcela neinformovaných vesničanů se ale z polí vracela až později. Na rozkaz izraelského velitele zahájili policisté palbu. Když divoká střelba utichla, leželo na zemi 48 těl. Dvacet tři dětí, šest žen a 19 mužů.

„Přišel jsem domů dřív. Před sedmnáctou hodinou. Jakmile jsem dorazil, začala venku střelba. Na vlastní oči jsem oknem viděl, jak postříleli tři lidi i s ovcemi,“ vzpomíná přeživší masakru Muhammad Abbás. „Byly mi čtyři roky. Nevěděl jsem, co se stalo s tátou. O týden později přijeli vojáci a řekli mi, že tátu zastřelili,“ dodává Muhammad Ahmad Farídž.

Viníci strávili za mřížemi jen pár měsíců

Přes snahu vše utajit pronikla zpráva o masakru na veřejnost. Devět důstojníků skončilo na lavici obžalovaných. Jenže původně vysoké tresty snížily následné milosti jen na pár měsíců za mřížemi.

Střelba v Kafr Kásim nebyla ani prvním ani největším izraelským masakrem palestinských civilistů. Pro Palestince se přesto stala jejich všeobjímajícím symbolem. Za prvé proto, že proběhla mimo palestinsko-izraelské války, a za druhé proto, že její viníci nebyli nikdy uspokojivě potrestáni.

Tragédie ve vesnici vedla k postupnému ukončení vojenské správy nad arabskými oblastmi. Potomci obětí dnes mají izraelské občanství a za masakr se jim osobně omluvili poslední dva prezidenti. Hluboký pocit křivdy přesto zhoršuje i pohled na sousední izraelská města, která stojí na zkonfiskovaných palestinských polích.