Fakta a čísla dopadů izraelské okupace a nelegálních osad na palestinskou ekonomiku

Izrael kontroluje kolem 42 % Západního břehu. Odsud také pochází 40 % izraelského exportu datlí. Rozšiřování izraelských osad znamená demolice stovek a s léty tisíců palestinských domů, zabírání zemědělské půdy a zneužívání palestinských zdrojů nejen pitné vody v takové míře, že 599 901 nelegálních osadníků spotřebuje 6x více vody než veškerá palestinská populace Západního břehu s 2,86 miliony obyvatel. Od začátku okupace v roce 1967 Izraelci zbuldozerovali 48 488 palestinských staveb, uvádí izraelská organizace ICAHD. Celkově Světová banka odhaduje, že restrikce k přístupu a omezování produkce Palestinců v okupační oblasti C stojí ročně palestinskou ekonomiku 3,4 miliardy dolarů.

Izraelské tvrzení, že rozhodnutí EU označovat produkty z nelegálních izraelských osad je diskriminační, je jen
pokus o odvedení pozornosti od reality nelegálnosti osad a od jejich provozu, který zásadním způsobem poškozuje palestinskou ekonomiku. A od morální a právní povinnosti EU.

V tomto stručném popisu zneužívání palestinských zdrojů pod izraelskou okupací nebude prostor zaměřit se na veškeré porušování mezinárodního práva a práv Palestinců, kterého se Izrael na okupovaných územích dopouští. Fakt, že výstavba osad je založena na ekonomickém zneužívání okupovaných území, je nicméně bohatě zdokumentován.

Osady a jejich rozšiřování na palestinském území znamená nelegální konfiskaci palestinské půdy v tak obrovské míře, že znemožňuje dvoustátní řešení.

Rozšiřování izraelských osad také znamená demolice stovek a s léty tisíců palestinských domů, zabírání zemědělské půdy Palestinců a zneužívání palestinských zdrojů pitné vody v takové míře, že 599 901 nelegálních osadníků spotřebuje 6x více vody než veškerá palestinská populace Západního břehu s 2,86 miliony obyvatel. Tak vzniká situace, kdy Palestinci nemají dostatek pitné vody, zatímco se dívají do nelegálních izraelských osad, kde jejich vodou osadníci zavlažují zahrady a napouští bázény.

Dále dochází k vyvlastňování turistických oblastí, archeologických nalezišť, ke zenužívání palestinských kamenolomů a dolů s nerostnými surovinami, zdrojů z Mrtvého moře a dalších neobnovitelných zdrojů.

Izraelské osady jsou také podpořeny vlastní infrastrukturou silnic pouze pro izraelské osadníky. Pro Palestince
jsou na silnicích zřízeny stovky checkpointů, které znemožňují každodenní normální fungování jak sociálního,
tak ekonomického kontaktu mezi palestinskými obyvateli.

Každodenní fungování také znemožňuje nelegální zeď, kterou Izrael postavil z 85 % na palestinských územích. Touto zdí Izrael zabral další území a ze Západního břehu vytvořil izolované bantustány.

Výsledkem je, že Izrael teď kontroluje kolem 42 % Západního břehu.

Tento prostor zahrnuje jak zastavenou oblast osadami, tak obecní hranice nelegálních osad. Izraelci zabrali 9,4x více půdy, než fyzicky zabírají postavené osady. Do této oblasti Západního břehu mají Palestinci bez povolení vstup zakázán.

Většina nelegálních osad na Západním břehu je umístěna v okupační oblasti C, která představuje 60 % Západního břehu. A právě zde se nachází bohaté zásoby palestinských přírodních zdrojů.

Podle záznamů Světové banky bylo 68 % okupační oblasti C rezervováno pro izraelské osady, přičemž Palestincům bylo povoleno využívat méně než 1 %.

Zneužívání palestinských zdrojů osadami se v okupační oblasti C koncentruje v Jordánském údolí a na severu Mrtvého moře. Izraelské osady mají pod kontrolou 85,2 % této nejúrodnější oblasti Západního břehu. Hojné zdroje vody a příznivé klima zde vytvářejí nejpříznivější podmínky pro zemědělství. Odsud také pochází 40 % izraelského exportu datlí, zatímco Palestincům je zakázáno zde žít, stavět a dokonce i pást hospodářská zvířata.
To vše pod záminkou, že půda je buď “ve státním vlastnictví”, jde o “vojenskou zónu” nebo “přírodní rezervaci”.

Izrael vládne řadou způsobů, kterými Palestince vyhání z jejich půdy a v rozporu s mezinárodním právem
ji zabírá a kolonizuje. Izrael Palestincům například zakazuje výstavby škol a nemocnic a znemožňuje obyvatelům přístup k základní infrastruktuře, jako je připojení k elektřině, kanalizaci a vodě. Zakazuje i kopání studen, které Palestincům také buldozeruje či ze země vytrhává olivovníky, na kterých je živobytí palestinských zemědělců závislé.

Zpráva Applied Research Institute (ARIJ) odhaduje, že od roku 1967 Izraelci na Západním břehu ze země vytrhali přibližně 800 000 olivovníků.

K dalšímu způsobu patří jedna z nejdrastičtějších metod izraelské okupace, a tou jsou demolice palestinských domů a stavení. Izraelská lidskoprávní organizace proti demolicím domů ICAHD uvádí, že od začátku okupace v roce 1967 Izraelci zbuldozerovali 48 488 palestinských staveb. Izraelci v okupační oblasti C a okupovaném Východním Jeruzalémě zbourají stovky palestinských staveb ročně, čímž z palestinských rodin dělají bezdomovce.

Celkový výnos izraelských osad ze zneužívání palestinské půdy a zdrojů v Jordánském údolí a na severu Mrtvého moře se ročně odhaduje na 500 milionů šekelů (130 milionů dolarů).

Na druhé straně dopad zákazu využívat vodní zdroje v Jordánském údolí a znemožnění tak Palestincům obdělávat jejich půdu, pro palestinskou ekonomiku znamená ztrátu 663 milionů dolarů, což byl v roce 2010 ekvivalent 8,2 % palestinského HDP.

Omezování přístupu k přírodním zdrojům vedlo k poklesu podílu zemědělství, rybolovu a hospodářství na palestinském HDP z 13,3 % v roce 1994 na pouhých 4,7 % v roce 2012.

Roční ztrátu, kterou Palestincům způsobují restrikce přístupu a zneužívání palestinských zdrojů v oblasti Mrtvého moře, Světová Banka odhadla na 918 milionů dolarů, což by byl ekvivalent 9 % palestinského HDP z roku 2011.

Cenu restrikcí v přístupu k nerostrým surovinám v okupační oblasti C OSN odhaduje na 575 milionů dolarů ročně.

Celkově Světová banka odhaduje, že restrikce k přístupu a omezování produkce Palestinců v okupační oblasti C
stojí ročně palestinskou ekonomiku 3,4 miliardy dolarů.

Izrael má pod kontrolou dokonce přístup k palestinské elektromagnetické sféře, což pro palestinské telekomunikační operátory představuje roční ztrátu 80 až 100 milionů dolarů.

Izraelské továrny si ze Západního břehu také udělaly odkladiště industriálního odpadu, kterým zamořují vodu,
půdu i vzduch.

Kromě absence celistvosti území Západního břehu a dalších izraelských omezování pohybu a přístupu Izrael palestinskou ekonomiku fragmentoval do řady malých nepropojených trhů. Tím znásobil čas a náklady na dopravu zboží z jedné oblasti na Západním břehu do druhé a ze Západního břehu do zbytku světa. V důsledku
tyto opatření pro palestinské podnikatele znamenají značný pokles konkurenceschopnosti jejich produktů jak na místních trzích, tak v zahraničí.

Izraelská vojenská okupace se svými zákazy, demolicemi a obecně nebezpečným prostředím má samozřejmě
vliv i na potencionální investice v této oblasti. Podnikat v prostředí, kde dochází k potlačování ekonomického rozvoje zvyšuje cenu i risk jakýchkoli investic a zvyšuje nezaměstnanost a chudobu.

Podle odhadů OSN cena přímých i nepřímých ztrát v důsledku okupace činila v roce 2010 téměř 7 miliard doalrů – téměř 85 % odhadovaného palestinského HDP.

Vyvlastňováním a znemožňováním Palestině soběstačně fungovat si izraelská vojenská okupace z palestinských obyvatel udělala levnou pracovní sílu pro vlastní trh.

Ve stručnosti je rozšiřující se koloniální vykořisťování izraelské okupace zdrojem nestability a pokračujícího odporu okupovaného lidu, který pouze usiluje o ukončení útlaku a práva na sebeurčení, které by mu umožnilo soběstačně fungovat a nebýt závislý na zahraniční pomoci.

Tento text je především výtahem ze zprávy neziskové organizace Al-Shabaka, jejímž cílem je vzdělávat veřejnost a vzbuzovat debatu na téma lidských práv a práva Palestinců na sebeurčení v rámci mezinárodního práva.