Komentář Vojtěcha Srnky o iracionálnosti podpory protiprávního chování Izraele

Vyšlo v MF Dnes

Není daleko k tomu, aby Česko rozbilo jednotu zahraniční politiky Evropské unie v tématu, na kterém se její členové dlouhé roky vždy bezvýhradně shodli. Prezident Miloš Zeman začal tlačit na vládu, aby přesunula ambasádu v Izraeli do Jeruzaléma. Tím by česká diplomacie přistoupila na desítky let trvající izraelské úsilí, jehož cílem je, aby svět uznal Jeruzalém za nerozdělitelné hlavní město Izraele. EU ani OSN však anexi Východního Jeruzaléma nikdy neuznaly. A stejný postoj by si mělo zachovat také Česko.
Stačí, aby se řídilo mezinárodním právem, a ne emocemi. Obzvlášť jsou-li založeny na mylných informacích. Česká veřejnost totiž dění mezi Izraelem a Palestinou vnímá jako fotbalový zápas. Stranu, jejímž fanouškem je, podpoří ve všem.
A asi žádný stát u nás nemá tolik fanoušků jako Izrael. Dřív byla jeho podpora projevem odporu k minulému režimu, dnes je to trochu to, ale také obdiv za to, že je izraelská vláda dostatečně tvrdá vůči muslimům. Fanoušci Izraele rádi opakují tři věci. Že jediným cílem Palestinců je zahnat Izraelce, kteří se brání, do moře. Že Izrael palestinská území neokupuje a že představuje jedinou demokracii na Blízkém východě. V době, kdy čím dál víc hrozí, že česká diplomacie půjde proti zahraniční politice EU, je třeba tyto věci uvést na pravou míru.
Tak zaprvé, jestli některý z obou národů vyhání ten druhý, jsou to Izraelci, kteří postupně zabírají území Palestinců. Za poslední dva roky nechala izraelská vláda zdemolovat obydlí celkem 2 200 Palestinců. Zároveň dala na okupovaných územích vybudovat domovy pro desítky tisíc Izraelců.
A s tím, jak se domovy izraelských osadníků rozšiřují, přicházejí Palestinci o přístup na svá pole, k pitné vodě a do mnoha okupovaných míst, dříve palestinských území. Podle propočtů Světové banky takto přichází palestinská ekonomika o více než třetinu své produkce každý rok.
Stavbu izraelských domovů na palestinských územích považují mezinárodní organizace i většina zemí světa za porušení mezinárodního práva. A to z jednoho prostého důvodu: Izrael palestinská území okupuje. Takový názor zastává nejen EU, OSN, USA, je na něm postaven také jeden z rozsudků Mezinárodního soudního dvora. Několikrát to uvedly dokonce i izraelské soudy.
Přesto v Česku převládá názor, že žádná izraelská okupace neexistuje, protože dříve palestinská území ovládaly jiné státy.
Okupované území však je podle mezinárodního práva to, které ovládá stát, jemuž nepatří. Nezáleží na tom, jestli ho někdo před lety ovládal.
Pokud i přes to všechno někdo tvrdí, že Izrael neokupuje palestinská území, ale druhým dechem dodává, že představuje jediný demokratický stát na Blízkém východě, měl by se zamyslet nad tím, jestli by demokratický stát zacházel se skoro třemi miliony arabských obyvatel na palestinských územích tak jako izraelská vláda. Kromě toho, že nevolí v izraelských volbách, a nemohou tak rozhodovat nad tím, kdo ovládá jejich životy, mají úplně jiné postavení také před zákonem.
Na tom, že Česko má s Izraelem nadstandardní vztahy, není nic špatného. Zároveň ale nemůže jeho chování, které je v rozporu s mezinárodním právem, odměňovat tím, že ho pomůže legitimizovat, a dokonce tak jít proti EU. Jestli náš vstřícný vztah k Izraeli není pouze jednostranný, měl by to tento stát pochopit.