McMahonův slib: Britové přislíbili Palestinu Arabům 2 roky před Balfourovou deklarací za pomoc v boji prti Osmanské říši

V roce 1915 nabídnul britský vysoký komisař v Egyptě Sir Henry McMahon vládci Mekky Husajnovi bin Alímu vidinu nezávislého arabského státu, když pomůže Britům v boji proti Osmanům.

O rok později však Britové tento slib zcela vědomě porušili podepsáním tajné Sykes-Picotovy dohody s Francií. "V ní si velmoci poválečný Blízký východ rozparcelovaly bez ohledu na zájmy zdejších obyvatel a vytvořili současné – velmi nestabilní a konfliktní – hranice centrálního Blízkého východu," píše Marek Čejka a dodává, že "většina Arabů tehdy přestala důvěřovat západním mocnostem, přičemž Evropu začala pokládat za nového utlačovatele, který vystřídal Turky. Po válce tak vypukla na Blízkém východě řada protibritských a protifrancouzských povstání, které mocnosti často tvrdě potlačovaly. To pomohlo zakořenit dnes tak viditelnou nedůvěru mezi arabským Blízkým východem a Západem."

V roce 1917 pak Britové v rámci koloniálního porcování Palestinu přislíbili sionistům. Ale i Balfourova deklarace, která židům slibovala národní domov v Palestině uváděla, že mají být ochráněna "občanská a náboženská práva nežidovského obyvatelstva", které tehdy tvořilo 90% veškerého obyvatelstva Palestiny.

Sionismus byl však v přímém rozporu s uznáváním politických práv kohokoli jiného než židů. Základním principem sionismu bylo a je zajistit v zemi židovskou většinu, čehož nešlo dosáhnout jiným způsobem, než masakry a etnickým čištěním, které ovšem dodnes neskončilo. Tento rasistický princip je také důvodem, proč Izrael nikdy nepovolil návrat palestinských uprchlíků, které sionisté v roce 1948 vyhnali, i když jejich repatriace a návrat majetku tvroří jednu z podmínek deklarace OSN o přijetí Izraele do Organizace spojených národů.

“Joseph Weitz was the director of the Jewish National Land Fund...On December 19, 1940, he wrote: ‘It must be clear that there is no room for both peoples in this country...The Zionist enterprise so far...has been fine and good in its own time, and could do with ‘land buying’ — but this will not bring about the State of Israel; that must come all at once, in the manner of a Salvation (this is the secret of the Messianic idea); and there is no way besides transferring the Arabs from here to the neighboring countries, to transfer them all; except maybe for Bethlehem, Nazareth and Old Jerusalem, we must not leave a single village, not a single tribe’...There were literally hundreds of such statements made by Zionists.” Edward Said, “The Question of Palestine.”

“Following the outbreak of 1936, no mainstream (Zionist) leader was able to conceive of future coexistence without a clear physical separation between the two peoples — achievable only by transfer and expulsion. Publicly they all continued to speak of coexistence and to attribute the violence to a small minority of zealots and agitators. But this was merely a public pose..Ben Gurion summed up: ‘With compulsory transfer we (would) have a vast area (for settlement)...I support compulsory transfer. I don’t see anything immoral in it,’” Israel historian, Benny Morris, “Righteous Victims.”

www.ifamericansknew.org

REZOLUCE 3379 VS OSN z r. 1975: "SIONISMUS JE FORMA RASISMU A RASOVÉ DISKRIMINACE"

Rezoluce Valného shromáždění OSN 3379 byla přijata 10. listopadu 1975 poměrem hlasů 72 ku 35 (32 se zdrželo hlasování). Rezoluce uvádí, že "sionismus je forma rasismu a rasové diskriminace".

V roce 1991 pod tlakem USA (George H.W. Bushe) a Izraele, který odvoláním rezoluce podmínil svou účast na mírových rozhovorech v Madridu, bylo OSN donuceno deklaraci odvolat.

Sionistické hnutí mělo řadu kritiků i ve svém středu. Patřil mezi ně i filozof a sociolog prof. Martin Buber. Prof. Buber se v roce 1918 účastnil sionistické konferenci jako jeden z jejích delegátů. Posléze vyjádřil své zděšení nad silnou tendencí v rámci sionistického hnutí: "Před několika dny jsem hovořil s Dr. Viktorem Jacobsonem na téma co by mělo být uděláno v Eretz-Israel. Když jsme domluvili, byl jsem značně vyvedený z míry. Dr. Jacobson mi řekl, že co nejdříve a jakýmikoli prostředky musíme v zemi zajistit židovskou majoritu. Když člověk slyší něco podobného, tak se mu na okamžik zastaví srdce. Většina sionistů jsou dnes nacionalisté v evropském slova smyslu, imperialisté a dokonce merkantilisté v jejich uctívání úspěchu. Jestli nezaložíme silnou opozici této tendenci, tak se hnutí zkorumpuje možná na vždy."

V roce 1926, kdy Židé v Palestině tvořili pouhou pětinu obyvatelstva, prof. Buber napsal do důležitých sionistických novin Jüdische Rundschau, kde jeho názor zastával i editor Dr. Weltsch. V článku se psalo: "Jaký slogan, jaké svolání do akce si žádá tato situace? A jaký slogan jsme přijali a naříkali? Ten, který jsme přijali, volá po založení židovské většiny ve státě Izrael. Tento subjekt neudělá nic jiného, než že situaci, ve které se nacházíme, obrátí naruby. To znamená, že nám umožní dělat tam (v Palestině) to, co nám jiní činí tady (v diaspoře). Může nás takovýto subjekt vymanit z problematické situace, ve které se nacházíme?"

Interních kritiků militantního a až extrémně pravicového sionismu byla celá řada. Patřili mezi ně například profesoři Gershom Scholem, Akiba Ernst Simon, Hans Kohn, Yehuda Leib Magnes, Robert Weltsch, Samuel Hugo Bergman, budoucí předseda Knessetu Joseph Sprinzak nebo i Chaim Waizmann prezident Světové sionistické organizace a budoucí prezident státu Izrael. Nicméně radikálně pravicový proces uvnitř hnutí, který reflektoval chování židovských osadníků v Palestině, nezvrátili. Někteří proto z hnutí demonstrativně vystoupili, jako prof. Hans Kohn, který se narodil v Praze.

Asher Zvi Hirsch Ginsberg, známý spíše pod svým hebrejským a autorským jménem Ahad Ha'am prosazoval kulturní sionismus. Ginsberg byl považován za hlavního interního kritika sionistického hnutí a tedy i nejznámější sebekritika hnutí pochází z jeho pera. Zrodpila se v eseji s názvem "Pravda z Eretz Yisrael", kterou Ginsberg napsal po jeho první z později častých návštěv Palestiny v roce 1891.

"Zajisté se musíme poučit z obou našich historií. Jak z té minulé, tak z té současné. Jak opatrní musíme být, abychom nevyprovokovali hněv místních lidí tím, že bychom se k nim chovali špatně. Jak bychom měli být opatrní při jednání s cizinci, mezi které jsme se vrátili žít. Měli bychom se k těmto lidem chovat s láskou a respektem. A nemusím ani říkat, že se spravedlností a dobrým úsudkem. Ale jak se naši bratři chovají? Přesně obráceně! Byli otroky v své diaspoře a najednou mají nekonečnou svobodu, divokou svobodu, kterou může nabídnout jen země jako je Turecko (Otomanská říše). Tato náhlá změna zasela despotické tendence v jejich srdcích, jak se to ostatně bývalým otrokům (eved ki yimlokh), podle rčení když se otrok stane králem, vždy stává. Chovají se k Arabům nepřátelsky a krutě, neoprávněně vstupují na jejich půdu, nestydatě a bezdůvodně je bijí, a dokonce se svými činy chlubí. Není nikdo, kdo by tuto lavinu odporných a nebezpečných tendencí zastavil."

Kol Kitve Ahad Ha'am, The Jerusalem Publishing House, 1953.

Jewish Critics of Zionism and of Israel’s Treatment of the PalestiniansJewish Critics of Zionism and of Israel’s Treatment of the PalestiniansJewish Critics of Zionism and of Israel’s Treatment of the PalestiniansThere is a long distinguished line of Jewish critics of Zionism and Israel’s treatment of the Palestinians. This list includes prominent French politician Silvain Levi,⁴⁵ renown political philosopher Hannah Arendt,⁴⁶ leading German poet Erich Fried,⁴⁷ eminent academic and expert on nationalism Hans Kohn,⁴⁸ former Chancellor of Austria Bruno Kreisky,⁴⁹ Rabbi Elmer Berger the founding Executive Director of the American Council for Judaism,⁵⁰ Jack Bernstein author;⁵¹ Moshe Menuhin,⁵² and his son world renown violinist and conductor, Yehudi Menuhin;⁵³ prolific writer Alfred Lilienthal,⁵⁴ and French political science professor and author Maxine Rodinson.⁵⁵

Jewish Critics of Zionism and of Israel’s Treatment of the Palestinians

Bývalý lídr pěti největších židovských organizací ve Spojených státech Henry Siegman říká, že mezi momenty, kdy měnil názor patřilo, když si po odtajnění izraelských vojenských archivů přečetl knihu izraelského historika Benny Morrise Righteous Victims, kde Morris píše, že Ben Gurion vydával rozkazy svým generálům, aby palestinské civilisty stavěli ke zdi a popravovali je, aby tak povzbudili exodus Palestinců během tzv. války za nezávislost v roce 1948.

Siegman říká, že jeho bodem zlomu bylo, když slyšel Benny Morrise odpovídat na otázku Ariho Shavita: "Můj bože, vy říkáte, že tady došlo k záměrnému etnickému čištění? Můžete to ospravedlnit?" A Morris odpovídá: "Ano, došlo. Jinak by nemohl vzniknout stát." A Shavit nereagoval. "To bylo jedním z mých bodů zlomu, když neřekl dobře, jestli tohle ospravedlňuje boj za stát, proč to nemohou dělat Palestinci? Co je špatného na Hamas? Proč jsou démonizováni, jestliže dělají, co my jsme dělali?," řekl Hentry Siegman v dvoudílném interview na DemocracyNow! během bombardování Gazy 2014.

Související:

Dohodě, která změnila Blízký východ, je 100 let

Marek Čejka: S Koránem proti Hitlerovi a za svobodu Evropy - část 1.

Malý náhled na osud Arabů a muslimů, kteří bojovali po boku Spojenců na bojištích světových válek

S Koránem a puškou ... za svobodu Evropy i proti Hitlerovi - část 2. - První světová válka

S Koránem a samopalem proti… …Hitlerovi, Mussolinimu a Hirohitovi - část 3. (druhá světová válka)