Palestinská křesťanka zve Jeho Excelenci Miloše Zemana, prezidenta České republiky, aby na Nový rok navštívil Betlém a Jeruzalém

Mona Youssef Daher svůj dopis předala na Styčnému úřadu ČR v Ramalláhu. Zprávu o jejím pozvání ve středu publikovala řada arabských médií.

Neoficiální překlad dopisu:

Vážený pane prezidente,

srdečně Vás zdravím.

Je mi potěšením Vám napsat jménem dcer a synů mé generace v Palestině, kteří se narodili v době víry v naději, že bude nastolen mír ve vlasti Ježíše Krista. Vyrostli však, aniž by zažili na začátku svého mládí, stejně jako já, něco jiného než teror, vraždění, kolektivní tresty a strach z nejisté budoucnosti kvůli pokračující izraelské okupaci Palestiny, drancovaní našich zdrojů, vyhánění našeho národa do diaspory a snaze zlomit naši vůli.

Jak jsem se naučila z biografie a života Krista, ke kterému se hlásím jako palestinská, arabská a křesťanská dívka, láska je lidským instinktem a dobro musí jednoho dne mezi lidmi zvítězit. Také jsem se naučila od svého otce, který pracuje jako koordinátor kostelů v Palestině, že všichni lidé jsou dobří až na výjimky. Něco se mi ale stalo v měsíci květnu v roce 2014, když jsme stáli podél cesty já, moje matka a mí bratři, abychom přivítali Jeho svatost papeže Františka I. u Báb Al Chalil ve městě Jeruzalém. To podnítilo mou mysl k přemýšlení.

V ten den nás izraelští vojáci všechny bili, šikanovali a ponižovali. Nerespektovali ani posvátnost města, danou situaci, ani prestiž návštěvníka. Pokazili nám tím radost z prožití historického dne, který jsme si představovali jako příslib stability, lásky a míru. Od toho dne přemýšlím, zda musíme mít rádi okupaci anebo k ní být tolerantní? Tu okupaci, která je latentní a snaží se nám Palestincům ublížit ve všech rozměrech života?!! A zda-li čekání na změnu vůle okupanta je tím řešením pro dívku jako jsem já, která se narodila v roce 1996, tj. tři roky po podepsání dohody o mírových zásadách známé jako dohoda z Osla. Také tři roky po rozhodnutí o ukončení vlády režimu apartheidu v Jihoafrické republice a o přípravách na velké demokratické změny. Stejně také po třech letech od mírového rozdělení Československa, což je to, z čeho by se měl celý svět poučit!
Byly to skvělé lekce a poučení z jedinečné zkušenosti moudrého českého lidu. Dokonce jsem přesvědčena, že všichni, kteří hledají mír ve světě, se mohou poučit z vaší civilizované zkušenosti při vyřešení sporů a vnitřních rozdílů a zachování kulturní a společenské identity. Nicméně je ale smutné vidět, jak Izrael dosud neprojevil jakoukoliv ochotu nebo vstřícnost mezinárodní vůli, která reprezentuje nejen stanoviska států a vlád, ale i postoje solidárních lidí, kteří do Betléma a Jeruzaléma, na jehož předměstí se svou rodinou žiji, přijíždí na pouť.

Pane prezidente...
Život každého Palestince je radikálně poznamenán. Hned během prvních hodin jeho narození se bezděčně, a aniž by udělal nějakou chybu, a bez hříchu před Hospodinem, ocitne pod izraelskou okupací. A když roste, postupně si musí uvědomit, že jeho životní podmínky jsou zcela jiné. Například, že bude oddělen od své školy nebo univerzity řadou izraelských vojenských kontrolních stanovišť, tak jako jsem já oddělena od Fakulty ošetřovatelství na Universitě v Betlémě, kde studuji. Někdy mi trvá dlouhé hodiny, než se k ní dostanu. Další příklad je apartheidní zeď, která rozdělila a ukradla pozemky měst na Západním břehu Jordánu, o čemž musím tisíckrát přemýšlet před návštěvou tety, která bydlí v Ramalláhu. Nebo úmyslné zpoždění sanitky před deseti lety, která měla zachránit mého spolužáka ve třídě, jenž byl zasažen kulkami okupačních vojáků, které změnilo mé dosavadní ambice a přinutilo mě vybrat si obor ošetřovatelství. To vše se mi stalo!
Podařilo se mi dostat v noci o posledních Velikonocích do kostela Vzkříšení, abych poděkovala a modlila se k Pánu, který nám dal další rok, během něhož můžeme změnit něco ve prospěch lidstva, i když byly pokusy izraelských okupantůnám i dalším křesťanům z ostatních palestinských měst i poutníkům, kteří přicházeli do Palestiny ze šesti kontinentů světa, v tom zabránit. Byly to hrozné a kruté hodiny, během nichž jsem na sebe vzala slib, že budu usilovat o to, aby můj hlas oslovil všechen lid, aby přispěl k nastolenímíru a ukončení izraelské okupace a umožnil palestinskému lidu získat svou svobodu, důstojnost a suverenitu na svém území v souladu s mezinárodním právem tak, jak to činím já, jako studentská aktivistka.

Vážený pane prezidente,
jsem ráda, že mohu Vaši Excelenci pozvat k účasti na křesťanských svátcích a oslavách Nového roku v Betlémě a Jeruzalémě, abyste na vlastní oči viděl, jak velkou bolestí lidé trpí, a jak veliká je naděje, na které tito lidé každý rok lpí. Možná to bude významná příležitost, abyste nás poctil svou návštěvou v našem domě, který se nachází v Beit Hanina severně od Jeruzaléma, a který se se vší skromností ode dneška připravuje na rozsvícení vánočního stromu. Ať je to společné volání po dosažení spravedlnosti, ukončení bezpráví, utrpení a okupace ve Svaté zemi, vycházející z české moudrosti.
Byla jsem svědkem diskuse mezi mými přítelkyněmi ve Sdružení mladých křesťanek v Palestině o jejich názorech na rozdíl mezi včerejškem a zítřkem, který je sladší, a který je hořčí. Tato diskuse by nemusela být, kdyby náš národ nebyl dlouhá desetiletí pod okupací a neměl zkušenosti z minulosti vyvolávající pochybnosti o budoucnosti. Můj názor byl takový, že nic jiného než naše práce dnes neukáže rozdíl mezi včerejškem a zítřkem. Přeji si, aby byl nastolen mír v zemi míru.
S pozdravem a s úctou

Aktivistka
Mona Youssef Daher
Okupovaný Jeruzalém- Stát Palestina