Po 116. zbuldozerovali Izraelci vesnici palestinských beduínů, ti se ovšem odmítají vzdát

“Už před rokem 1948 beduíni v Negevu obdělávali 3x více půdy než židé v celé Palestině. A stav se nezměnil ani po 60 letech působení osad sionistů,” vyplývá z dat IPS.

Poprvé srovnaly izraelské buldozery vesnici al-Arakib se zemí v roce 2010, ale i po 116. demolici Palestinci začali vesnici ihned znovu stavět.

V Negevské poušti tu žije 22 rodin, asi 101 lidí, kterým Izraelci průměrně 17x do roka boří střechy nad hlavou. Snaží se je zbavit jejich kultury a vyhnat je do segregovaných obcí, podobný “řešení”, o které se snažili v Jižní Africe během apartheidu. Beduíni se však odmítají vzdát a odejít. Al-Arakib se tak stala opravdovým symbolem palestinské nezlomnosti.

Nejen, že Izraelci bourají al-Arakib proti mezinárodnímu právu, traumatizují její obyvatelstvo, především děti a devastují to málo, co mají, ale ani to jim nestačí. Po lidech, kterým opakovaně a protiprávně demolují majetek, ještě chtějí, aby jim za jejich destrukci zaplatili. Dosud Izraelci po beduínské vesnici požadují uhradit částku za demolice ve výši 550 000 USD (13 200 000 Kč).

Podobnému osudu v Negevské poušti čelí dalších 35 beduínských vesnic, které Izrael “neuznává”, což znamená, že i když platí daně, tak jim stát nezajišťuje žádnou infrastrukturu a naopak je chce vymazat z map a jejich obyvatelstvo poslat do zvláštních městských obcí.

Beduínské vesnice jsou starší než samotný Izrael

Izraelci je ale chtějí nahradit židovskými městy, o což se neúnavně snaží už 70 let.

Palestinští beduíni jsou však známí svou houževnatostí. Od vzniku Izraele se jich sionisté snažili zbavit etnickými čistkami, kdy je vyháněli do utečeneckých táborů za hranicemi Palestiny nebo je později násilnými transfery přemísťovali do jiných oblastí.

Izraelský plán na vysídlení beduínů se neliší od plánu kolonizace Západního břehu, judeizace Gelilee či Východního Jeruzaléma.

V roce 1965 Knesset schválil zákon o plánování a stavění, který uznal některé palestinské vesnice v Galilei a jižním Negevu, ale neuznal další. Téměř 100 000 beduínů bylo tehdy vysídleno do “plánovaných obcí” a pokračovalo se v jejich hospodářském zanedbávání, což je ponořilo hluboko do chudoby. Mnoho jich ale odejít odmítlo a od té doby bojují o přežití a zachování své kultury a způsobu života.

“Poušť se zazelenala” pod rukama beduínů, ne sionistů

Podle dat Institute of Palestine Studies (IPS) v “neuznaných” vesnicích, kde lidem neustále hrozí demolice, žije asi 130 000 lidí.

Tyto beduínské komunity jsou i důkazem o lživosti argumentu, který tvrdí, že to byly židovské, ne palestinské komunity, které začaly poušť v Palestině obdělávat tak, že se zazelenala. Pouhý pohled do dat IPS tuto lež pak dočista pohřbí.

Od r. 1935, tedy 13 let před vznikem Izraele beduíni zkultivovali 2 109 234 dunamů půdy, na kterých Palestinci pěstovali většinu ječmene a pšenici pro celou zemi .

Židovští osadníci navíc do Negevské pouště ani nedorazili dříve, než v r. 1940 a v r. 1946 jich tam nebylo více než pouhých 475.

“Už před rokem 1948 beduíni v Negevu obdělávali 3x více půdy než židé v celé Palestině. A stav se nezměnil ani po 60 letech působení osad sionistů,” vyplývá z dat IPS.

Izrael se tuto historickou realitu snaží zvrátit odtržením beduínů od jejich půdy, což se jim do velké míry podařilo demolicemi a izolací od infrastruktury. Nicméně beduíni se stále nehodlají vzdát.

Stejný postup Izraelci aplikují i na Západním břehu v okupované oblasti C, která představuje 60 % Západního břehu.

Většina palestinských beduínu žije na jihu Západního břehu v Jižních hebronských kopcích. Nejvyšší izraelský soud teď rozhoduje o osudu beduínské vesnice Dkeika. Ostatní vesnice byly v této oblasti už zbourány, dostaly rozhodnutí o demolici nebo čekají na to, jak izraelský soud rozhodne o jejich osudu.

OSN uvádí, že 46 vesnicím na Západním břehu hrozí “násilný transfer”.

Prawerův plán vymazání beduínské kultury

V roce 2013 Izrael oznámil tzv. Prawerův plán, jehož cílem je demolice všech “neuznaných” vesnic v Negevu. Ale masivní mobilizace odporu ze strany beduínů, Palestinců napříč okupovaným územím, které podpořili izraelští i mezinárodní aktivisté způsobila, že izraelská vláda od plánu musela ustoupit ještě téhož roku.

Nicméně Izraelci se plán opět snaží vzkřísit pod názvem Prawer II, jak prosáklo do místních médií. Návrh Prawer II. předložil ministr zemědělství Uri Ariel, který je znám extremistickými pozicemi, jako voláním po zbourání Skalního dómu a mešity al-Aksá a postavení zde Třetího chrámu.

Prawer II. také navrhuje upřít beduínům právo na vlastnictví půdy a další ústavní práva, uvádí Patrick Strickland.

Válka (bez)právními prostředky diskriminace

Válka proti beduínům je jen další rozměr vojenské okupace a prohlubující se kolonizace.

I když se Izrael považuje za demokracii, tak vedle apartheidní okupace Západního břehu a nelidské blokády Gazy, ani v Izraeli nerespektují základní práva arabské menšiny svého obybatelstva. Existuje tu minimálně 50 diskriminačních zákonů, které Palestincům upírají základní práva, uvádí Adalah - právní centrum pro arabskou menšinu se sídlem v Haifě.

Mnoho z těchto zákonů brání Palestincům vlastnit půdu a to i tu, na které stojí jejich domy a vesnice po desítky i stovky let.

Nemělo by tedy být překvapením, že i když Palestinci tvoří 20 % izraelské populace, tak žijí na pouhých 3 % území a mnoho jich neustále čelí snahám o jejich vysídlení a přemístění někam jinam.

Příběh vesnice al-Arakib je svědectvím o nekonečném úsilí Izraelců o koloniální expanzi na úkor domorodého palestinského obyvatelstva. Je to ale také příběh o statečnosi a odporu se vzdát strachu a zoufalství, jak dokazuje 22 rodin této nebojácné vesnice.

V určitém smyslu je al-Arakib symbolem příběhu všech Palestinců. Její boj by měl vyvolávat odpor k neustálému porušování lidských práv a odmítání Izraele uznat právo Palestinců na sebeurčení, ale také posílit naději, že ani 70 let koloniální expanse nezlomí vůli palestinské vesnice ani národa.

VIDEO: Six years of struggle in al-Araqib

The Struggle is not over

Israeli forces demolish EU-funded homes in southern West Bank Bedouin village

Related image