"Stříleli, aby zabili", obyvatelé Kafr Qaddum v šoku poté, co vojáci střelili 10tiletého chlapce do hlavy explozivní municí

Osm let obyvatelé Kafr Qaddum na severu okupovaného Západního břehu protestují každý pátek proti izraelským konfiskacím jejich půdy a uzavírání silnice do vesnice okupačními silami.

Vesničané si vysloužili notnou dávku kulek, slzného plynu, zranění, a dokonce i smrti. Nic by je však nemohlo připravit na to, co se stalo v pátek 12. července, kdy izraelští ostřelovači zamířili na desetiletého Abdula Rahmana Shteiwiho.

Byl to normální letní pátek. Po skončení odpoledních modliteb se obyvatelé shromáždili a v horkém dni začali pochod po obvyklé trase od centra vesnice k nedaleké izraelské osadě Kedumim.

Nesli plakáty a palestinské vlajky a skandovali slogany požadující, aby cesta do vesnice byla otevřena.

„Naše protesty jsou vždy nenásilné. Jsme vyzbrojeni pouze znaky a vlajkami, “řekl Murow Shteiwi, šéf komunitního výboru odporu v Kafr Qaddum.

„Někdy mladí muži házejí kameny v reakci na vojáky, ale to je vše. Nikdy víc než to.“

Netrvalo dlouho a okupační síly proti průvodu demonstrantů použily slzný plyn, gumové střely, zvukové granáty.

„Ale tento pátek stříleli i ostrými a nejen do vzduchu, stříleli i do lidi, “řekl Mondoweiss Shteiwi.

Vesničané najednou viděli, jak Abdul Rahman (10) spadl na zem a z hlavy mu vytryskla krev. „Nebyl ani v přední části střetů s vojáky, před ním byly zástupy mladých mužů. Ale ostřelovač zamířil na dítě a záměrně ho střelil," uvedl Shteiwi.

Po třech hodinách se palestinským doktorům v nemocnici Nablus Rafidia podařilo dostat krvácení pod kontrolu, chlapec nicméně zůstává v kómatu.

Lékaři rodinu informovali, že jejich 10tiletý syn byl střelen do hlavy (zakázanou) explozivní municí, která se mu v hlavě rozletěla na více než 100 kousíčků.

Lékaři rodičům malého Rahmana řekli, že ze způsobu, jakým byl jejich syn střelen, tedy do hlavy a explozivní municí, je jasné, že záměr vojáků byl ho zabít.

Middle East Eye citovalo mluvčího izraelské armády, který uvedl, že vojáci použili pouze "prostředky na rozehnání davu".

Aktivisté International Solidarity Movement (ISM), kteří byli přítomni páteční demonstraci, uvedli, že okupační síly sice popřely použití ostré munice, ale jejich aktivisté v místě incidentu našli 5.56 mm hilznu (plášť kulky) která byla ještě teplá, což nasvědčuje tomu, že byla vystřelena to samé odpoledne. Vesničané v okolí místa protestu později našli desítky dalších hilzen, izraelská okupační armáda nicméně dál tvrdí, že její vojáci nestříleli ostrými.

Nevýslovná bolest

Rahmanova matka dva týdny před tragickou událostí absolvovala komplikovanou operaci srdce. Od chvíle, kdy byl její syn zasažen ostřelovačem, byla třikrát odvezna do nemocnice, protože se její stav zhoršuje.

Pro Rahmana se do smutku zahalila i celá vesnice. Lidé odkládají svatby, obchody zůstávají zavřené.

Vesnice Kafr Qaddum zahájila mírové protesty proti okupaci v roce 2011, přičemž každý pátek je jejich pochod násilně potlačen izraelskou armádou.

Od začátků protestů vojáci zmrzačili dva muže. Jede byl střelen nádobou se slzným plynem do úst. Nádoba mu rozštípla čelist tak, že už nemůže mluvit. Další byl zasažen do očí a oslepen. V roce 2014 se po zásahu slzným plynem při protestu udusil 75letý muž.

Shteiwi uvádí, že od roku 2014 armáda do demonstrantů stále častěji střílí ostrými.

Proč jsou děti na protestech?

V průběhu let vedl Shteiwi nespočet rozhovorů se zahraničními novináři ohledně protestů v Kafr Qaddum.

Jednou z nejčastějších otázek bývá, „proč se dítě účastnilo takové aktivity“, kde dochází k násilí?

Shteiwi vyjadřuje frustraci nad takovouto otázkou, která jak říká, hraje do rukou izraelské okupaci a říká: „Když se lidé ptají, proč se děti účastní, je to proto, že protestují proti tomu, co vidí, co zažívají každý den pod okupací. Mají pocit, že jsou ve vězení a nemají základní práva na život. Vidí to každý den, tak proč by neprotestovaly? “

"Naším poselstvím mezinárodnímu společenství je, když se něco takového stane, neptejte se, proč jsou děti na protestech, neobviňujte nás z toho, co se děje našim dětem. Spíše se zajímejte, jaké jsou okolnosti, které nutí děti, aby protestovaly? Tam naleznete odpověď.