Každé domorodé obyvatelstvo na světě odolává kolonizaci tak dlouho, dokud má nejmenší naději, že se zbaví nebezpečí být kolonizováno.

To je to, co Arabové v Palestině dělají a v čem vytrvají tak dlouho, dokud zůstane jediná jiskra naděje, že budou moci zabránit transformaci "Palestiny" na "zemi izraelskou".

                                                                                                          Vladimír Žabotinsky, Železná zeď 1923
 

Český politolog a právník Marek Čejka, který se zaměřuje na problematiku Blízkého východu a přednáší na několika univerzitách, o Žabotinského politickém myšlení a sionistické pravicové tradici napsal krátkou studii, ve které uvádí:

Železná zeď je jeden z nejdůležitějších textů sionistického myslitele Vladimíra Žabotinského. Ten v něm v roce 1923 (v rusky psaném časopise "Rassvět - Úsvit" v Paříži) vysvětluje, že palestinští Arabové se nesmíří s židovským většinovým státem v Palestině, na což by sionistické hnutí mělo reagovat nekompromisně a tvrdě. 

Mezi sionisty a Araby neexistuje žádné nedorozumění, ale jedná se o přirozený koloniální konflikt, vysvětluje Žabotinský. 

"Železná zeď" není jen historický dokument, ale svým způsobem vysvětluje i postoje pozdější (a také současné) izraelské sekulární pravice - hlavně kolem strany Likud - k izraelsko-palestinskému konfliktu, která spatřuje velkou inspiraci právě v Žabotinského myšlenkách. 

 

Před fašistickým sionismem v roce 1948 varoval i Albert Einstein a řada židovských intelektuálů, když v rámci otevřeného dopisu v New York Times protestovali proti návštěvě Menachema Begina, lídra Strany svobody (Haherut), která vznikla ze sionistické teroristické organizace Irgun Zvai Leumi, strany, která později splynula s dnešním Likudem Benjamina Netanjahua.

Z dopisu židovských intelektuálů New York Times, 1948: 

K nejděsivějším politickým fenoménům našich časů patří existence “Strany svobody” (Tnuat Haherut) v nově vytvořeném státě Izrael – politické strany, která se svou organizací, metodami, politickou filosofií a společenskou přitažlivostí podobá fašistickým a nacistickým stranám. Vznikla z členů a přívrženců bývalé teroristické, pravicové a šovinistické organizace Irgun Zvai Leumi v Palestině...

...Pravdivý charakter této teroristické strany lze rozpoznat na základě jejích činů; vycházeje z jejích předchozích skutků můžeme usoudit, co lze očekávat v budoucnosti.

Útok na arabskou vesnici

... Šokující příklad ukazuje její chování v arabské vesnici Dejr Jásin...  
9. dubna (1948) zaútočily židovské teroristické skupiny na mírumilovnou vesnici, která ani za války nebyla vojenským cílem a zavraždili většinu jejích obyvatel – 240 mužů, žen a dětí – a nechali několik z nich naživu, aby je mohli jako zajatce vláčet ulicemi Jeruzalému. Většina židovského společenství byla z těchto událostí zděšena a Jewish Agency poslala králi Transjordánska Abdullahovi omluvný telegram.

Teroristé však za tento masakr rozhodně necítili ostudu, ale právě naopak projevovali hrdost. O masakru šířili informace a pozvali do země zahraniční korespondenty, aby si prohlédli hromady mrtvol a devastaci Dejr Jásinu. Případ tohoto masakru ukazuje charakter a chování strany svobody.

Rozpory

V rámci židovského společenství kázala strana směs ultranacionalismu, náboženského mysticismu a rasistické převahy. Stejně jako jiné fašistické strany i tato využívala tyto elementy, aby kazila stávky a vytvářela tlak na likvidaci nezávislých odborů. Místo nich navrhovala vytvoření kooperujících odborů podle fašistického italského vzoru. Během posledního roku začala IZL spolu se Sternovými skupinami (sionistické teroristické skupiny, z nichž postupně vznikla izraelská armáda) budovat teroristickou nadvládu nad židovským společenstvím v Palestině. Několik učitelů, kteří se vyjadřovali proti nim, zbili, zastřelili dospělé, kteří bránili vlastním dětem, aby se k nim přidaly. Gangsterskými metodami, bitvami, vybíjením oken a četnými loupežnými přepadeními naháněli teroristé strach obyvatelstvu a požadovali vzdávání úcty. ...

Politika sionistické teroristické organizace Irgun a Lehi byla založena na tzv. revizionistickém sionismu, jehož otcem nebyl nikdo jiný než Ze'ev Jabotinsky (Vladimír Žabotinsky). Irgun často operovala s Lehi (Sternovým gangem), jako například při masakru v Dejr Jásinu. Mezi lídry Lehi patřil i Jicchak Šamir. Oba lídři sionistických teroristických skupin Begin a Šamir se později stali dlouholetými premiéry Státu Izrael. 

Lehi byli tak pravicoví extremisté, že dokonce v letech 1940 - 1941 nabízeli spojenectví Hitlerovi. ZDE naleznete citace z jejich nábídky. Tyto šokující skutečnosti z hlubin evropských archivů přinesl Lenni Brenner v knihách Sionismus v čase diktátorů a 51 dokumentů.  

Lehi se nenabízela jen Hitlerovi, ale i italským fašistům, kterým slibovala, že "zničí židovskou diasporu" a vytrhá jim kořeny z jejich italských a německých domovů a pošle je do Izraele. Tato dohoda vešla ve známost, jako "Jerusalem Agreement".  

Ze'ev Jabotinsky podepsal dohodu s lídrem ukrajinských fašistů Symonem Petliurim už v roce 1921. Petliura byl zodpovědný za vražedné antisemitské pogromy, které připravily tisíce židů o život. Potéco byl Petliura vyhnán ze své země, Jabotinsky navrnuh sestavení židovské milice, která by za něj bojovala výměnou za to, že Petliura by je po svém návratu chránil. 

Počátkem 70. let Begin založil blok pravicových stran Likud, ke kterému se jeho strana Haherut přidala a v roce 1977 se stal premiérem. Jeho nástupcem ve vedení Likudu i země se stal kolega Šamir, který byl nejdéle vládnoucím premiérem Izraele (1983–84 a 1986–1992).

Begin založil Likud také na Jabotinského revisionismu. V roce 1993 se lídrem Likudu stal

Benjamin Netanjahu. Otec Netanjahua byl tiskovým mluvčím Jabotinského v New Yorku.

Sionisté, kteří by se v minulosti neváhali spojit s nacisty, spojili se s antisemity a fašisty, dnes pokračují ve stejné linii. 

Vládní strana Likudu si do Izraele pozvala lídra rakouské krajně pravicové Strany svobodných, jejíž členy nejen poradce bývalého izraelského prezidenta Šimona Perese označuje za "neonacisty, pravicové extremisty, rasisty a antisemity".

 

Netanyahu's connection

Max Blumenthal: 

Jabotinsky's press secretary in New York was Netanyahu's father, Benzion. And so Netanyahu emerges from this kind of environment.

"The Iron Wall" was adopted by the labor Zionist movement as the official strategic deterrence strategy of Israel. And it's now embodied in a literal iron wall, which is the separation wall along the West Bank. And so Netanyahu moves into Israeli politics in the early '70s, and his comrades are people like Tzachi Hanegbi, whose mother was Geulah Cohen, that self-described "woman of violence" who was in the terrorist Stern Gang with Yitzhak Shamir, which carried out the bombing of the King David Hotel in Jerusalem, which carried out the Deir Yassin massacre, these kind of activities.

And by the early '70s, these young Turks like Hanegbi and Netanyahu were actually attempting to move to the right of their intellectual and political forebears like Shamir and Cohen. Hanegbi formed a group called Kastel, which was a student group at Hebrew University, and they were known for attacking Arab students on campus. And he appointed as his guard, the guard of this right-wing club, a young Moldovan baggage handler from Ben Gurion International Airport named Avigdor Lieberman. And Netanyahu met them both and helped them both up the Likud ranks until they are both in cabinet positions or ministerial positions in Netanyahu's first government. So the settlers really celebrated Netanyahu coming into power in '96, because he had these right-wing figures populating the corridors of power.

Max Blumenthal is an award-winning journalist and bestselling author. His most recent book is The 51 Day War: Ruin and Resistance in Gaza. He is also author of Goliath: Life and Loathing in Greater Israel and Republican Gomorrah: Inside The Movement That Shattered The Party, which is a New York Times and Los Angeles Times bestseller.

Netanyahu's Greater Israel Based on Expulsion and Annexation - Max Blumenthal on Reality Asserts Itself pt3 (2013)